Sbírky online

Vyberte autora

Vladimír Boudník (161) Michel Fingesten (188) Zdeněk Tůma (23) Bedřich Feigl (13) Václav Bartovský (6) Ivan Sobotka (12) Gert Wollheim (12)

Vladimír Boudník (17. 3. 1924 Praha - 5. 12. 1968 Praha)

Český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. V bývalém komunistickém Československu se řada lidí domnívala, že Vladimír Boudník je pouhá literární fikce, postava z románu Bohumila Hrabala. Jeho životní osudy se staly vděčným námětem pro literární i filmové zpracování, které chtělo Boudníka vidět jako bizarní postavu s psychickými problémy a ne jako světového tvůrce a novátora, jakého před ním v českém umění nebylo. Jak se mohlo stát, že nejvýznamnější český tvůrce naší doby se stal legendou, literární postavou? Nebylo to způsobeno jen tím, že Hrabal, Boudníkův přítel v 50. letech, po jeho smrti v roce 1968 napsal o Boudníkovi román? Zřejmě ne, neboť hlavním důvodem patrně bylo, že Boudník odmítal jakékoliv konvence a nekompromisně ztotožnil svůj osobní život s uměleckou tvorbou. Byl proletář původem a proletářem zůstal. Prostředí uměleckého života mu bylo cizí a vždy si od něho zachovával odstup. Jeho působištěm byla ulice, hospoda, továrna, ve které pracoval, a kde uskutečnil své první jednodenní výstavy.

Od konce 40. let se jako jediný v Čechách soustavně zabýval abstraktní tvorbou. Byl všeobecně považován za blázna a jeho díla, manifesty a stovky dopisů s vysvětlením jeho postoje a jeho práce, která rozesílal poštou nejrůznějším lidem a institucím, končila většinou v koši s odpadem. Později, když se jeho výtvarné objevy začaly stávat obecně známými, se na něj postupně zapomínalo a řada výtvarníků, kteří si jeho nové techniky osvojili, vznikající legendu podpořila.

Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 byla jeho díla odstraněna z galerií a veřejných sbírek a jeho jméno vymazáno z dějin českého výtvarného umění. Zůstalo pouze v literatuře, a legenda tak počala žít svým vlastním životem.

Koncem 40. let Boudník vytvořil zcela nový styl, který pojmenoval "Explosionalismus". Ve svém druhém manifestu z roku 1949 píše: "Obraz musí být filmovým pásem a nesčíslným množstvím napětí a psychických explozí zhuštěných do nehybné plochy a předvedených v nekonečně krátkém čase". V té době uskutečnil více než dvě stě pouličních akcí a improvizovaných přednášek s demonstracemi tvorby, které měly povzbudit lidi, aby sami v sobě hledali prameny uměleckého vidění. Přímo na ulici učil náhodné chodce vidět krásu abstraktních tvarů na příkladě struktur a skvrn na otlučených pražských zdech. V dusné atmosféře totalitního státu 50. let musely pouliční akce spíše šokovat než umělecky podněcovat, a tak se Boudník stal nechtěným, ale zcela autentickým předchůdcem happeningů 60. let. Naštěstí pro něho byl pokládán za blázna i policií a navíc jako dělník v továrně byl skutečným proletářem, ne podezřelým umělcem.

Od poloviny 50. let se základem jeho tvorby stávají práce na papíře. Vytváří řadu monotypů tlumené barevnosti. V letech 1958 – 1961 důsledně rozpracoval svůj objev aktivní grafiky z poloviny 50. let. Podnětem k tomuto objevu byla práce v továrně, kde se seznámil s různými, pro grafickou tvorbu netradičními materiály. Kovovou desku (matrici) rozrušoval vrypy, údery kladiva, dláta, propaloval autogenem, vrážel do ní kovové špony, plechy, kousky drátů, otiskoval různé kovové fragmenty. Takto zpracovaná matrice je vlastně už sama o sobě hotovým dílem. Boudník s ní však pracuje dále a tiskne z ní grafické listy. Na konci roku 1958 objevil další experimentální techniku, tzv. strukturální grafiku. Na plochu grafické desky jsou reliéfně fixovány kousky textilu, kovové piliny, provázky, části plechu a další materiály, které jsou pak zatřeny lakem nebo přivařeny za pomoci elektrického oblouku. Zpracovávaná deska je však dotvářena teprve v průběhu tisku, vždy jiným nanášením a vytíráním barev, které potlačují nebo naopak zdůrazňují její jednotlivé části. Boudník nikdy nevytiskl desku stejně, každý tisk byl procesem tvorby, absolutně svobodné tvorby, v jiném okamžiku, za jiného cítění a rozpoložení. Proto je každý jeho grafický list unikát. Dalším z jeho objevů byla magnetická grafika z poloviny roku 1965, jejíž reliéf je tvořen kovovými pilinami uspořádanými pomocí jednoduchých operací s magnetickým polem.

Dílo Vladimíra Boudníka, nejvýznamnějšího českého poválečného umělce a autora, vskutku světového, se uzavřelo koncem roku 1968. Uzavřelo doslova, nikdo z umělců, kteří jeho objevy užívali, je nedokázal překonat. Vladimír Boudník byl snad jediným českým umělcem, který odmítl jakékoliv konvence, žil zcela svobodným životem v nesvobodné zemi a naprosto ztotožnil svůj osobní život s uměleckou tvorbou i za cenu rizika ztráty vlastního života.