Lusatia Superior DIPLOMATICA, Das ist: Ober=Laussnitzische Sammlung/ Von verschiedenen dieses Marggraffthums betreffenden auserlesenden auch zum Theil noch nie gedruckten Käyser= und Königl. Böhmischen DIPLOMATIBUS, PRIVILEGIEN und anderen wichtigen DOCUMENTEN, von A.C. 1000. biss 1622. Nebst nöthigem Summarien und Register dem Publico zum Besten an das Licht gegeben von ....

BCBT 05680.

Tištěno švabachem, latinský text antikvou, arabská paginace stran uprostřed horního okraje v kulatých závorkách mezi drobnými tiskařskými ozdůbkami, plné iniciály propletené úponky zalomené do výše 2 řádků (vstupní do 4), tučně tištěné versálky ve výši 3-4 řádků, dvě pásové lišty z drobného ornamentu, koncová průpletová viněta. Na rubu tit. listu tištěná dedikace hraběti Františku Ferd. Kinskému. Niklas Sigismund von Redern (19.6. 1673 - 24.9. 1733) slezský šlechtic, právník a spisovatel. Nabízená práce je jeho nejvýznamnějším dílem, jedná se o zásadní historický sborník císařských a královských českých listin, výsad a klíčových právních dokumentů týkajících se markrabství Dolní Lužice. - Pokračování díla vyšlo roku 1734 od Johanna Kaspara Gemeinharda.

+ 1. přívazek: Eusebio Philaletha (= Gottlieb Wernsdorf): "ENS RATIONIS HOC EST SYNCRETISMVS RELIGIONVM EX IVRE NATVRAE ILLVSTRATVS ET IN FORMA LIBELLI ACADEMICI EXHIBITVS AB EVSEBIO PHILALETHA". Bez uvedení místa tisku, nakladatele i tiskaře, 1722. [VIII]-48 str., vstupní pásový vlys, arabská paginace stran uprostřed horního okraje v obrácených kulatých závorkách mezi drobnými tiskařskými ozdůbkami, tučně tištěné versálky ve výši 4 řádků, tištěné poznámky pod čarou.

+ 2. přívazek: Petr I. Veliký, car ruský + Alexej Petrovič, carevič (syn Petra I. Velikého): "MANIFEST Wegen der Gerichtlichen Inquisition und Urtheils/ so auf hohe Ordre Sr. Zarischen Majestät Uber den Zarewitsch Alexium Petrowitsch Zu St. Petersburg gehalten/ auch daselbst dem worden/ den 25ten Junii st. v. 1718. Nach den Russischen Original übersetzet". Franckfurt und Leipzig, Johann Andreas Rüdiger, 1719. 76 stran, tištěno frakturou, latinská slova antikvou, jednoduché linky, arabská paginace stran uprostřed horního okraje stran v kulatých závorkách mezi partagrafy s žaludem, vstupní pásová lišta z drobného ornamentu, plné iniciály propletené úponky zalomené do výše 3-5 řádků, koncová viněta. - Práce obsahuje několik dopisů mezi carem Petrem I. Velikým a jeho synem Alexejem a manifest Petrův vydaný v souvislosti se soudním vyšetřováním a vydaným rozsudkem nad synem Alexejem (Petr Veliký slíbil synovi po jeho útěku z Ruska, že pokud se vzdá trůnu a vypoví všechny okolnosti útěku a vrátí se do Ruska, že mu bude odpuštěno. Ve skutečnosti pak došlo k hromadnému zatýkání, děsivému mučení a odsouzení syna k smrti, který však zemřel ve vězení na následky mučení, kterému Petr Veliký přihlížel).

+ 3. přívazek: [Prokopovič, Feofan]: Das Recht der Monarchen In Willführiger Bestellung Der Reichs=Folge, Durch Unsers Grossmächtigsten Landes=Herrn, PETRI des Ersten, Vater des Vaterlandes Käysers und Selbsthalters von allen Reussen, etc. etc. etc. Den II. Februarii dieses 1722sten Jahres publicirte Verordnung fest gesetzet, Und von der gantzen Nation endlich approbiret; Allhier aufrichtigen, aber einfältigen Menschen zu Liebe dargeleget. Gedruckt in der Buchdreckerey zu Moscau/ Und aus dewr Russischen Sprache getreulich ins Teutsche übersetzt". Berlin, Ambrosius Haude, 1724. [XII]-64 str. Tištěno frakturou, latinská slova antikvou, neživá záhlaví od sazby oddělená jednoduchou linkou, vstupní pásový vlys s božím okem uprostřed, druhý s orlicí mezi ornamentální kompozicí, plné iniciály propletené úponky zalomené do výše 2-8 řádků, drobná viněta.

Feofan Prokoipovič (18.6. 1681 Kyjev - 19.9. 1736 Petrohrad) ukrajinsko-ruský filosof, státník a novgorodský arcibiskup, velký přívrženec cara Petra Velikého a ideolog jeho osvícenského absolutismu.

+ 4. přívazek: "FASCICULUS verschiedener Schrifften, welche Bey Gelegenheit der Religions=Verändewrung Ihro Hoheit des Chur = Printzens von Sachsen, Uber die Frage: Ob das Directiorium inter Evangelicos bey Chur=Sachsen zu lassen oder nicht? wie auch anderer dahin einschlagenden Puncten/ Auf dem Reichs=Tage zu Regenspurg unter der Hand communiciret worden". Bez uvedení místa tisku, tiskaře a nakladatele, 1718. 150 str. (1-96-[97-102]-103-150), tištěno frakturou, latinská slova antikvou, strany 97 až 102 nepaginované, na straně 97 titulní list druhé části "FASCICVLVS SECVNDVS ...", v první části uprostřed horního okraje stran kolečko v obrácených kulatých závorkách mezi sluníčky, v části druhé paginace od sazby oddělená jednoduchou linkou, v úvodu obou částí pásové vlysy, viněty, v úvodu každé části plné iniciály na ornamentálním pozadí zalomené do výše 5 a 6 řádků, plné iniciály prpletené úponky zalomené do výše 3-6 řádků.

Dobová vazba s kartonovými deskami potaženými tragantovým papírem, pergamenový hřbet a nárožnice, barvené a stříkané ořízky, papírový pokryv místy odřený, naražené rohy. Na předním přídeští nalepeno ex libris Jana Kaprasa.

Jan Kapras (17.1. 1880 Brno - 13.5. 1947 Nový Bydžov) historik, právník a politik. Od roku 1912 člen "Královské učené společnosti", od roku 1913 dopisující člen "České akademie", v letech 1936-39 předseda "Národní rady československé" a v letech 1920-21 a 1937-8 děkan Právnické fakulty UK. Od 1.12. 1938 do 19.1. 1942 byl ministrem školství a národní osvěty zcela oddaný generálu Eliášovi a jeho snaze o maření a oddalování různých tlaků nacistické okupační zprávy. Zasílal protesty říšskému protektorovi, podával intervence za propuštěný vysoškolských studentů a roku 1941 se mu podařilo odvrátit chystané zavření středních škol. Několikrát byl vyslýchán gestapem a pro své pevné postoje a zednářskou minulost se stal nepřijatelným pro německé okupační úřady a na přímý zásah Frankův nebyl již do nové vlády jmenován. Vzdal se všech funkcí a úřadů a odstěhoval se do Řehot, rodné vsi svého otce u Nového Bydžova. Až do konce války byl ve spojení s odbojem, který též finančně podporoval. Roku 1947 byl postaven před Národní soud, který ho pro evidentní důkazy o jeho postojích a spojení s odbojem neshledal vinným v žádném bodě obžaloby. Krátce nato těžce nemocný zemřel, což ho uchránilo před komunisty, pro které byl stejně nepřijatelný jako pro nacisty.