CZ EN FR

Galerie



Autor, název, rok

Pavel Brázda- Věra Nováková- Ivan Sobotka

Práce z konce 40. a 50. minulého století

Termín Feb - Mar
Komentář

Galerie Ztichlá klika v Betlémské ulici v Praze zahájila minulý týden letošní výstavní sezonu výstavou prací z 50. let tří solitérních a do devadesátých let širšímu publiku prakticky neznámých osobností českého umění druhé poloviny 20. století - dnes už třiaosmdesátiletého malíře a grafika Pavla Brázdy, jeho o dva roky mladší ženy malířky Věry Novákové a malíře Ivana Sobotky, který zemřel v roce 2008. Všichni tři žili a pracovali ...


mimo jakékoliv oficiální struktury a jejich dílo se na výstavách začalo objevovat až po roce 1989. Všicni tři byli poctěni Cenou Revolver Revue - Brázda už v roce 1992, Sobotka v roce 1999 a Věra Nováková před čtyřmi lety. Po válce se na Akademii výtvarných umění v Praze sešli Pavel Brázda, Věra Nováková a Ivan Sobotka. Výrazné osobnosti vyhraněných zájmů. Navázali přátelství. V roce 1949 byli Věra a Pavel ze školy z politických důvodů vyloučeni, Ivan chtěl školu na protest opustit, nakonec přestoupil do politicky mírnější grafické školy profesora Pukla. Výstava, která probíhá ve Ztichlé klice, se pokouší toto přátelství dokumentovat. Pod vystavenými díly není schválně určeno autorství, pouze datace a název. Díla samá tak nejlépe vypovídají o vzájemných vlivech, společných tématech, ale pro pozorné oko také o zcela rozdílných rukopisech, o od poloviny 50. let třech odlišných cestách na hony vzdálených oficiálnímu umění a zcela oproštěných od výtvarného akademismu. Práce z konce 40. a počátku 50. let ovlivněné surrealismem, verismem, četbou francouzských existencialistů i neradostnou dobou, jsou plné symbolů, černého humoru, vzájemných, jen autorům srozumitelných narážek z osobního života. K motivům staromistrovsky malovaným přistupoval každý z autorů podle svého naturelu. Neznaboh Pavel, ještě nekatolička Věra a katolík Ivan. Práce podobné obsahem, ale odlišné osobním přístupem. Od poloviny 50. let radikální zjednodušení malby, větší monochromní plochy, minimalizovaná kresba hlavy, zjednodušené tvary uší, nosu, úst. U Sobotky posun k biblickým motivům, důraz na oči, které dávají hlavní výraz dílu, dojímají krásou a zároveň jakousi duchovní hloubkou. U Brázdy zneklidňující tváře, mnohdy plné zlosti a nasranosti. U Novákové spiritualita a soucit s trpícím člověkem. Jako celek se díla vzájemně doplňují, komunikují spolu jako opravdoví kamarádi, mezi sebou vedou plodný dialog. Na tak malém prostoru a v počtu vystavených prací zázrak. Pavla Brázdu a Věru Novákovou si v Galerii Ztichlá klika pozval k mikrofonu Karel Oujezdský: http://www.rozhlas.cz/mozaika/